Výběr nástroje

Předem upozorňuji, že tento text píšu z pozice klavíristy. Na druhou stranu, neprofesionálně hraju i na kytaru a zobcovou flétnu. Zkoušel jsem hrát i na další nástroje: housle, violoncello, kontrabas, banjo, příčná flétna, harmonika, trubka, pozoun, klarinet, akordeon, bicí, ale tyto nástroje neovládám vůbec, nebo jen trochu. Mám však ponětí, co obnáší se na ně naučit.

Obtížnost

Myslím, že u malých dětí je potřeba, aby je hraní bavilo. Pro motivaci je dobré, aby se co nejdříve dostavil nějaký výsledek a s co nejmenší námahou.

Nejrychlejší výsledky jsou u zobcové flétny a u klavíru. Zobcová flétna hraje, když do ní obyčejně fouknete. Tóny se ovládají zakrýváním dírek pomocí prstů, což není obtížné. U klavíru mačkáte klávesy, na což není potřeba nějaký speciální grif.

Kytara má o trochu obtížnější start: struny sice hrají při pouhém brnknutí, ale tóny se ovládají pomocí mačkání strun prsty levé ruky. To zpočátku dost bolí a může trvat několik lekcí, než to vůbec začne znít. A právě z důvodu obtížného ovládání tónů (mačkání strun) je pokrok pomalejší.

Smyčcové nástroje mají podobný problém s mačkáním strun jako je tomu u kytary, avšak ne v takové míře. Na kytaře se časem stiskává několik strun najednou, což je ještě obtížnější. U houslí apod. se mačká pouze jedna struna. Je zde však jiný problém: tahání smyčce – housle sice zní hned, ale může trvat měsíce dřiny, než zvuk houslí přestane připomínat nepromazané dveře. Na smyčcových nástrojích není poznat, kde přesně se má struna mačkat. Přesná poloha se nachází podle sluchu, proto je pro housle apod. podmínkou mít dobrý hudební sluch.

Dechové nástroje jako příčná flétna a klarinet vyžadují speciální způsob „foukání“. Když do nástroje obyčejně fouknete, tak nezní. Naučit se grif může trvat týdny. Když už ale grif umíte, je ovládat nástroj relativně snadné.

Trubka a všechny „trubkovité“ (žesťové) nástroje vyžadují také speciální grif „foukání“ do nástroje. Je však jiný a řekl bych, že obtížnější než u klarinetu. Jde spíše o způsob „prskání“, je to náročnější na plíce a ze začátku z toho nepříjemně brní pusa. Hraní jednotlivých tónů se ovládá také ústy, což je velice obtížné na nacvičení a těžko se to dítěti vysvětluje. Správná výška tónu se hledá podle sluchu, proto je i u těchto nástrojů podmínkou dobrý hudební sluch.

Využitelnost

Je dobré si říci, k čemu má hraní sloužit. Rozdělím nástroje na sólové a soběstačné. Soběstačné nástroje jsou kytara a klavír, respektive klávesové nástroje. Sólové nástroje jsou ty ostatní.

Na sólové nástroje se dá zahrát melodie. Lze však hrát pouze jeden tón. Je sice pěkné, když se např. na housle hraje melodie písničky, ale celkem brzo to začne být chudé a nudné. Proto je třeba se co nejdříve angažovat v nějakém souboru nebo skupině.

Na klavír lze hrát zároveň melodii i doprovod. Nebo se může hrát jen doprovod ke zpěvu nebo k sólovému nástroji. Existují hory skladeb všeho druhu pro klavír (resp. varhany, cemballo) a skoro všechny zní zajímavě. Klavír má kompletní rozsah tónů, tzn. že se může hrát ve výškách i hloubkách.

Kytara je také soběstačný nástroj. Oproti klavíru má kytara podle mého názoru dvě výhody a jednu nevýhodu. Nevýhodou je omezený rozsah tónů a také je možné zahrát max. 6 tónů najednou (6 strun), proto hraní není tolik bohaté jako u klavíru. Výhodou kytary jsou širší možnosti ovládání zvuku, protože do struny můžete „brnknout“ mnoha různými způsoby, výsledkem je pak široká škála různých zvuků a skladby pak mohou znít různě a zajímavě. Zatímco na klavíru můžete zahrát v podstatě jen nahlas nebo potichu. Druhá a možná nejdůležitější výhoda kytary je transportovatelnost. S piánem si nepůjdete sednout k ohni nebo si ho neodvezete autem na hory.

Pořizovací náklady

Pokud zrovna nějaký nástroj již nevlastníte, vždy je možné sehnat použitý nástroj. Existují i půjčovny, ale s tím nemám zkušenosti. Nová zobcová flétna stojí několik set korun, housle a kytara několik tisíc. O příčné flétně, klarinetu, saxofonu, trubkách apod. nemám přehled, ale nové nástroje můžou stát k deseti tisícům. Počítejte, že nejlevnější nový klavír vyjde na desítky tisíc korun. Začátečníkům však nedoporučuji investovat do nových nástrojů, když nevíte, jestli je to bude bavit. Výjimkou je zobcová flétna, která má nízké pořizovací náklady.

Některé základní umělecké školy svým žákům nástroje půjčují. Obvykle to jsou housle, příčná flétna, trubka, klarinet.

Více ke klavírům: začátečníkům stačí i elektrické piáno. Je dobré, aby mělo zhruba standardní velikost klapek a dynamiku úhozu. Nejlevnější nové elektrické piáno, které splňuje tyto předpoklady, stojí okolo 5000 Kč. Pokud však již vlastníte nějaké elektrické piáno, tak pro úplný začátek stačí cokoli. Lepší pořídíte, až uvidíte, že to má smysl. Klasický klavír nebo pianino se dá relativně dobře sehnat na inzerát např. v Annonci. Jsou tam desítky nabídek. Použité pianino v dobrém stavu se pohybuje v ceně okolo 20 000 Kč. Není však výjimkou, že se někdo chce zbavit piána rychle a bez starostí a nabízí pak nástroj třeba za poloviční cenu, a když máte štěstí, tak za odvoz.

V případě všech nástrojů obecně platí, že je nutné je mít doma k dispozici, aby bylo možné kdykoli si zahrát.

Doporučení

Pro děti do 10 let opravdu doporučuji klavír (elektrické piáno) nebo zobcovou flétnu. Důvodem je motivace – na tyto nástroje si zahrají prakticky hned bez dlouhé průpravy. Z těchto dvou nástrojů bych preferoval klavír.

Pro zobcovou flétnu hovoří nehudební hlediska: pořizovací náklady a skladnost. V tom případě bych doporučil rodičům, aby pro dítě zajistili hraní v souboru nebo ve dvojici. Stačí, když učitel flétny umí trochu na piáno a společně s dítětem občas hraje.

Klavír má kromě soběstačnosti i tyto výhody: klávesy člověk vidí přehledně před sebou a díky tomu pochopí mnoho věcí, které v hudbě fungují. Například opakování po oktávách, harmonie, akordy. Kdo trochu umí na klavír, tak se výrazně rychleji naučí hrát na jakýkoli jiný nástroj. Pokud má někdo talent, že by tvořil i svoje skladby, bez základů klavíru se neobejde.

Myslím, že pro výuku na jiné nástroje je vhodné učit se rok na klavír a potom teprve začít hrát třeba na housle nebo klarinet.

Pokud by někdo rád, aby se jeho dítě stalo například právě houslistou nebo housle vlastní a rád by pro ně našel využití, tak to s dítětem samozřejmě může zkusit rovnou. Pokud bude dítě dostatečně trpělivé a bude mít hudební sluch, tak to zvládne. Když však dítě není talentované, na housle si moc nezahraje. V tom případě doporučuji skončit dříve, než dítě začne hraní nenávidět provždy. Po čase může třeba zkusit hrát na jiný nástroj. Při hraní na housle, příčnou flétnu a vůbec všechny sólové nástroje platí totéž co pro zobcovou flétnu: je potřeba zajistit občasné hraní s dalšími nástroji, samostatná hra sólového nástroje je příliš nudná.

Kytaru doporučuji až tak od 10 let. Mačkání strun na kytaře vyžaduje grif a fyzickou sílu v ruce. Je lepší si počkat na větší a silnější ruku. Komu jde pouze o to zvládnout pár akordů, aby mohl pro kolektiv zahrát 20 písniček, tak myslím, že nepotřebuje nějakou kvalifikovanou výuku. Byl by zklamán. Učil by se techniku, vybrnkávání, držení ruky, a k písničkám „do kolektivu“ by se hned tak nedostal. Těmto zájemcům bych doporučil oslovit někoho známého, aby mu poradil těch pár grifů, co potřebuje. Něco se pak zvládne naučit sám nebo to okouká. Naopak pro ty, kteří by se jednou rádi předváděli s elektrickou kytarou na pódiu s rockovou kapelou, bych doporučil, aby vzali výuku zodpovědně a našli si profesionálního učitele, který se na daný styl zaměřuje.

Výuka zpěvu nebo bicích se také provozuje. Myslím si, že pro spotřební amatérskou hudbu není třeba mít učitele. Zpívat může každý a na bicí se amatérští bubeníci naučí sami. Najít si učitele je dobré, až když to považuje za potřebné sám zpěvák nebo hráč na bicí.

?

Moje doporučení vychází dost jednostranně a nahrává klavíru. Vzhledem k tomu, že jsem klavírista, může být tento text do jisté míry neobjektivní. Proto doporučuji, abyste výběr nástroje pro dítě zkonzultovali i s někým dalším, nejlépe ne klavíristou.

Pokud by vás zajímal můj názor na další věci, napište, pokusím se odpovědět. Když nebudete s něčím v textu souhlasit, můžete mi to také napsat. Budu rád zase za jiný pohled na věc.