Časté otázky

Stačí mi elektrické klávesy?

Pro začátečníky a mírně pokročilé určitě ano. Pokročilejší si již na tuto otázku většinou odpovědí sami.

Pokud například máte malé dítě, které zatím na piáno nic nezkoušelo, a chcete zjistit, jestli by ho piáno vůbec bavilo, tak pro začátek stačí cokoli, co hraje. Jde jen o to, abychom zjistili, jestli bude Vaše dítě piáno bavit. Až později byste případně pořídili lepší klávesy nebo klavír.

Elektrické klávesy, se kterými si vystačíte minimálně několik let, by měly mít tyto parametry: Standardní velikost klapek (stejná jako u normálního klavíru), dynamika úhozu (hlasitost závisí na síle úhozu), rozsah 5 oktáv (61 klapek). Nový nástroj splňující tyto požadavky stojí kolem 5000 Kč.

Učíte také dospělé?

Samozřejmě. Proč by ne?

Vadí, když nemám talent?

Nevadí. Je však třeba dodat, že s talentem je hraní snadnější. Hudební sluch pro hraní na klavír není podmínkou, ale výrazně pomůže. Teoreticky by na klavír mohl hrát i hluchý. Na klavír se dá hrát způsobem „Kouknu do not, zjistím, že mám zahrát notu C, najdu klapku C a zmáčknu jí “. Takto začíná většina začátečníků. Čím lepší hudební sluch, tím rychleji se postupuje v úrovni hraní. Se slabším hudebním sluchem stojí více úsilí dosáhnout stejného výsledku.

Na jednoduché zahrání písniček není potřeba nijak zvlášť vyvinutý hudební sluch. Lidé s lepším sluchem však zahrají tutéž písničku zajímavěji a vymyslí si k tomu kdejakou vyhrávku navíc pro zpestření. Dále pak jsou schopni leccos zahrát jen z odposlechu (bez not) a někdy i tvořit vlastní skladby.

V jakém věku je vhodné začít?

Podle mých zkušeností je vhodné s piánem začít, když dítě umí přečíst nějaká velká tiskací písmena, například svoje jméno. Bez problému to stačí na pochopení, jak zahrát nějakou jednoduchou písničku. Druhá věc je trpělivost. Bylo by dobré, kdyby dítě bylo schopné dobrovolně vydržet u jedné činnosti aspoň 15 minut.

Jak dlouho trvá, než úplný začátečník dokáže něco zahrát?

Když skončí první hodina, tak každý dokáže zahrát aspoň jednu nebo dvě písničky. Jde o to jak… Ti nejmladší umí pomalu zahrát jednou rukou písničku typu Skákal pes nebo Kočka leze dírou. Po měsíci obvykle začátečník hraje několik písniček a některé i s doprovodem oběma rukama. To už ale opravdu záleží zčásti na talentu, ale hlavně na tom, kolik času se hraní věnuje.

Rádi bychom to zkusili, ale nevím, jestli piáno bude dceru/syna bavit…

Zkuste to. Je mi jasné, že jde také o peníze. Přijdete nebo já k Vám přijdu dvakrát a uvidíte. Pokud se rozhodnete, že Vás to nebaví nebo prostě z jakéhokoli důvodu nebudete mít zájem, tak nic neplatíte.

Jak často výuka probíhá?

Standardně jednou týdně. Je však možné se domluvit i jinak.

Jak dlouho trvá vyučovací hodina?

Standardně trvá 45 minut. Variantu 30 minut (jen v MěKS na Vráži) doporučuji nejmladším a nebo méně trpělivým. Také to bývá řešení pro ty, kteří si z finančních důvodů nemůžou dovolit standardní hodinu.

Hraje se klasicky podle not?

Začátečníci, kteří neznají noty, hrají „podle písmen“. Představte si místo klasické notičky přímo písmeno označující tu notu. Zápis písničky pak vypadá třeba takhle: „C E G C E G E E D E F D … “. Díky tomu se dá písnička zahrát prakticky hned a ne až po vysvětlení teorie not, která by mohla mladší začátečníky odradit dřív, než se vůbec dotknou piána.

Na noty se přejde postupně až časem. Někdo po dvou měsících, někdo po dvou letech. Záleží na věku (ne na talentu). Písničky hrajeme z not zpěvníkového typu. Znamená to, že pravá ruka hraje melodii podle not, a levá ruka hraje doprovod podle akordových značek (písmen). Takovýto zápis písničky dává prostor pro improvizaci a přizpůsobení si písničky tak, aby se dobře hrála a dobře zněla. Pro talentovanější jsou pak noty spíše jen orientačním vodítkem, do kterého si vymýšlejí svoje vylepšení.

Někteří pokročilejší pak hrají z klasických klavírních not (každá ruka má své noty na oddělených řádcích). Týká se to těch, kteří chtějí hrát klasiku nebo nějaké složitější skladby.

Najdou se i tací (včetně začátečníků), kteří nehrají vůbec podle not ani písmen, ale jen podle sluchu.

Dcera / syn chodil/a pár let do hudebky, ale nebavilo jí/ho to…

Upřímně řečeno, tento typ mladých klavíristů je pro mě hodně vítaný. Většinou totiž jde o děti, které už něco umí. Za mnou pak přijdou často z donucení rodičů a skepticky očekávají otravnou hodinu klavíru se stupnicemi, prstovými cvičeními a klasickými skladbami, které je rozhodně neberou. Z hodiny pak odejdou s tím, že umí zahrát pár známých písniček, které je baví. Díky tomu, že už hrát umí ze dřív, tak nově naučené písničky jsou na slušné úrovni. Ono se totiž daleko snadněji hrají písničky, u kterých dobře znám melodii, než skladby, které jsem v životě neslyšel. Výsledek pak je, že odpor ke klavíru se obrátí na pozitivní přístup a děti se pak na další hodinu těší.

Zase to nechci přehánět. Samozřejmě, že se to nepodaří vždycky. S čistým svědomím ale můžu uvést, že ve dvou třetinách případů se mi to podařilo. Nejvíc to asi ovlivňuje to, jaký hudební styl dotyčného baví, co poslouchá. Když někdo poslouchá metal a omítá cokoli jiného, tak ho těžko můžu motivovat k hraní. (Nic proti metalu, ale většina takových věcí se na klavír prostě zahrát nedá). Koho ale baví melodická populární hudba, tak tam mám úspěšnost asi vždycky.

Je možné začít s výukou i jindy než v září?

Ano. Spíž záleží na tom, jestli se najde volný termín, který by Vám vyhovoval. Teď do prázdnin to může mít smysl třeba jen pro získání představy, jestli Vás klavír baví. Když byste zjistili, že nebaví, tak máte možnost po prázdninách začít chodit zase třeba na jiný kroužek, kam lze chodit jen od září.

Jak probíhají koncerty?

Třikrát za rok pořádáme koncert v sále MěKS v Černošicích. Účinkují všichni kdo chtějí. Koncertování doporučuji všem, které učím. Pokud však někdo nechce veřejně vystupovat, tak to respektuji.

Abyste mohli vystupovat na koncertě, stačí opravdu umět zahrát jednu písničku tak, aby to ostatní poznali. Věřte tomu, že když šestileté dítě zahraje pomalu, jednou rukou a s chybami „Kočka leze dírou“, tak se mu od posluchačů dostane většího ocenění, než když dvanáctiletý klavírista perfektně předvede populární hitovku.

Jako posluchači jsou samozřejmě také zváni všichni. Počet posluchačů odhaduji se pohybuje kolem 30. Koncert trvá okolo tři čtvrtě hodiny. Každý zahraje několik písniček, které sám chce předvést. Pořadí účinkujících je obvykle podle věku, ale respektuji přání účinkujících (například „nechci být první“). Nejvíc písniček paradoxně hrávají ti nejmladší, protože jejich repertoár se většinou skládá z krátkých lidovek. Pokročilejší pak předvedou třeba jen dvě skladby, ale zato podstatně delší. Ne že by jich nezvládli víc, ale žádná část koncertu nesmí trvat moc dlouho. Mezi posluchači bývají mladší sourozenci a maminky musí občas vyvinout velké úsilí, aby její dítě neupoutalo větší pozornost než účinkující. Koncertování je pro děti v každém případě dobrá zkušenost. Před koncertem obvykle bývá v různé míře tréma. Často nejen u účinkujících, ale i u jejich rodičů. Při hraní se pak musí soustředit, aby neudělal chybu, zatímco ho sleduje třicet lidí, míří na něj kamery, okolo pobíhají mladší sourozenci a ke všemu je to jiné piáno, než na který je zvyklý. Tohle všechno ke koncertu patří. Když se pak dohraje, tak převládne dobrý pocit z toho, že dokázal předvést něco, co rozhodně neumí každý.